(NE)fejeton z Ukrajiny aneb Jak jsem jela nočním vlakem z Lvova do Kyjeva



Z Lvova do Kyjeva je to dálka a já jsem nechtěla přes den ztratit sedm hodin. Proto jsem trochu zapátrala na Googlu a objevila jsem noční vlak. Spacím vlakem jsem jela naposled jako dítě. Tak jsem se těšila, že si to teď zopáknu. 

Doma jsem oznámila svůj plán, včetně toho, že pojedu nočním vlakem. V tu chvíli se se mnou můj parťák okamžitě začal loučit. Při mačkání slzy v oku mi predikoval znásilnění a následnou smrt. Nakonec jsem od něj dostala radu, ať si alespoň strčím pod polštář vidličku a jsem vždy připravena!

Nenechala jsem se zastrašit a koupila jsem si lístek. Na webu ukrajinskejch drah mi to nešlo, tak jsem to koupila přes tenhle web. Cena za lůžko se pohybovala od 250-1300 hřiven. Já si koupila jednolůžkový kupé za 850 hřiven. (1 hřivna = 0,80 kč).



Lvovskej hlavák je skoro stejnej, jako ten náš pražskej. Stejný pochybný existence, stejně nepříjemný báby za kasou, k tomu připočtěte placenou čekárnu za 35 hřiven a turecký záchody za 10 hřiven.

Největším oříškem byla odjezdová tabule. Tý totiž nerozuměl vůbec nikdo! Ani moje kámoška, která pochází z Ukrajiny, nebyla schopná rozluštit tajnej kód, kterej by mi sdělil, z jakýho nástupiště ten vlak jede. 



Mý zoufalství zachytila stejně nešťastná holka z Istanbulu, která měla jet stejným vlakem. Očividně jsme obě spolíhaly na to, že hlášení probíhalo i v angličtině, tak alespoň tady jsem se chytaly.

Čas odjezdu se blížil, tak jsem si šla odskočit a čirou náhodou jsem si všimla neosvětlený tabule, kde byly napsaný údaje o odjezdech v latince. Byla jsem zachráněna! Nechápala jsem proč byla tahle tabule ponořená do tmy, když ty další, nic neříkající, svítily jak celý Times Square, ale budiž...

Cestou k perónu jsem vyzvedla Turkyni a než jsme nastoupily, tak jsem se radši ujistily u dvou průvodčích, že lezeme do správnýho vlaku. Přece jen jsem se nechtěly ráno probudit někde, kde jsme to neplánovaly, třeba na Krymu, že jo. Po dostatečným ujištění jsme si s Turkyní popřály šťastnou cestu a každá jsme odešla do svýho kupéčka.

Když jsem dorazila do svýho vlakovýho pokoje, tak jsem zjistila, že není jednolůžkový, jak jsme si zabookovala, ale dvoj. Než jsem si stačila hodit batoh na postel, tak za mnou přišli dva kluci s dotazem, jestli bych s nima neudělala výměnu. Jeden z nich měl totiž lůžko v mým kupé a druhej ve vedlejším, kde byla taky holka. Tak jsem se prohodili, s holčinou jsme si řekly: "ahoj a dobrou", zamkly jsme se a ráno se probudily v Kyjevě.



Suma sumárum, nebojte se lůžkovejch vlaků. Ceny jsou ok, ve vlaku většinou cestovali mladý lidi, kteří chtěli zabít dvě mouchy jednou ranou. Vlak byl čistej. Dostali jsme vodu, ručník, kapesníčky, dva polštáře a deku. Lavice s matrací byla celkem pohodlná. V kupéčku mi chyběla elektrická zásuvka, kterou jsem nakonec našla u WC. Záchod byl standart, kterej známe z našich vlaků. Průvodčí byly sympatický ženský, který nás ráno vzbudily a nabídly nám čaj nebo kafe. Do Kyjeva jsme přijeli na minutu přesně a já se pousmála nad tím, že o takový přesnosti si u nás můžeme nechat jen zdát.

Hlavák v Kyjevě


Komentáře