(NE)cestopis z Černobylu




Černobyl je fenomén, který v lidech vzbuzuje celé spektrum emocí. Po odvysílání stejnojmenného seriálu z produkce HBO si zakázaná zóna prožila turistický boom a hned na to i (virový) pád. Pojďte se se mnou podívat, jak černobylská zóna vypadá 35 let po havárii a bez masy turistů!

Jak se dostat do Černobylu

Do černobylské zóny se dá dostat jedině s organizovanou tour. Vyrazili jsme z Kyjeva a cesta trvala dvě hodiny. U vstupu do zóny nám průvodkyně vyzvedla vstupenky a dozimetry, prošli jsme vojenskou kontrolou, a pak jsme vyrazili do zakázané zóny.
 

Vstupenka a pas se v zóně ukazuje na check-pointech. Zkontrolovat vás můžou kdykoliv. My jsme vstupenku a pas ukazovali během celého dne dvakrát. Dozimetr je na vaše jméno a musíte ho nosit na svrchní části oblečení. 

Radar Duga

První zastávka byla u radaru Duga. Ten měl sloužit jako OTH (Over the Horizont) radarový systém včasné výstrahy, který měl varovat před vypálením mezikontinentálních balistických raket směrem k Sovětskému svazu. Radaru se později pro jeho typický zvuk začalo přezdívat "ruský datel". Radar rušil vysílání všeho možného od rádia až po leteckou dopravu.  

Radar je ukrytý uprostřed lesa a byl silně vojensky střežen. Cestou k radaru jsme viděli zarůstající a chátrající vojenské objekty.





Konstrukce antény radaru se skládá ze dvou částí. Nízkofrekvenční anténa měří na výšku 150 metrů a 500 metrů na délku. Vysokofrekvenční anténa má 100 metrů na výšku a 250 metrů na délku. Celá ocelová konstrukce váží podle nejnovějších odhadů přibližně 13 tisíc tun. Uvažovalo se nad tím, že by se Duga zbourala, ale pád takového kolosu by způsobil jen další škody, a tak se z radaru stala další "pamětihodnost" černobylské zóny. 









Sověti se snažili existenci radaru utajit. Jeho krycí verze byla "dětský tábor", proto se uprostřed lesa postavila zastávka s dětskými motivy a místním se tvrdilo, že tudy projíždějí autobusy, které děti k táboru vozí.  


Duga se dala z vyšších pater budov asi těžko přehlédnout.


(zdroj chernobylwel)

Nikouš hodnotí
Před exkurzí jsem si říkala, co může být na radaru tak super, že ho musíme vidět. Dugu jsem považovala za nejmíň atraktivní zastávku v celé černobylské zóně. A to jsem se pěkně spletla! Hodina u hučícího kolosu byla naprostá bomba! Bohužel je to nepřenosný zážitek, a tak vám nezbyde nic jiného, než mi věřit a pustit si hučení radaru...


Město Černobyl

Od radaru jsme pokračovali do města Černobyl. Město bylo po havárii dekontaminované a stalo se centrem zakázané zóny. Má kompletní infrastrukturu a v současné době v něm žije okolo 3000 lidí - převážně zaměstnanců, kteří se točí po turnusech a udržují zónu v chodu.




Do města a hlavně jeho okolí se po havárii začali vracet starousedlíci. Těch bylo okolo 700. Postupně začali umírat a momentálně jich žije v zakázané zóně 105. Dnes je nejstaršímu obyvateli 98 let a nejmladšímu 65 let. Všichni starousedlíci se dožili vysokého věku.



V městě jsme si udělali krátkou přestávku u pomníku "Třetí anděl", jenž odkazuje na biblického anděla, který zvěstuje pohromu. Za andělem je alej s 94 cedulemi, na nichž najdete jména obcí a měst, které kvůli havárii zanikly.



Nikouš hodnotí
Ve městě jsme měli jen krátkou přestávku u památník, pak jsme odjeli do místního bufetu na oběd. Za mě byl čas na město Černobyl tak akorát. Městečko vypadá jako každé druhé a kromě památníku ve mně nic hlubšího nezanechalo.


Pripjať 

Naší další zastávkou bylo sovětské město snů - Pripjať. Než jsme ale do Pripjati dojeli, zastavili jsme se nejdřív na krátkou fotopauzu u ikonického ukazatele Pripjať.



Pak jsme projeli check-pointem a vyrazili k muzeu techniky, která se podílela na odstraňování škod po havárii. Muzeum je vlastně velké parkoviště, na kterém je odstavena těžká technika. U každého "exponátu" si můžete přečíst, k čemu se používal. 







Od muzea jsme zamířili na prohlídku města. Začali jsme rovnou v lunaparku. Jakmile jsme zpoza stromů zahlédli kousek ruského kola, všichni jsme vzdychli úžasem i vzrušením. Myslím si, že je zbytečné tohle místo popisovat. Radši vám ukážu nálož fotek... 


Na ruském kole se děti svezly jen v rámci jedné testovací jízdy, a to někdy v zimě (soudí se podle dobových fotek). Oficiálně se kolo mělo spustit až 1. května 1986.




řetízkáč 




Lunapark je fotogenický, a tak se při focení občas stane, že člověk zapomene, že se má od objektů držet minimálně jeden metr. Vzdálenost mu připomene dozimetr i průvodce.

stěna vedle autodromu



Během prohlídky Pripjati na mě nejvíce dolehly "srovnávačky". Průvodkyně s sebou měla fotky, na kterých nám ukazovala, jak místo, na němž právě stojíme, vypadalo před 35 lety. A to byla občas vážně síla. 

lunapark 

náměstí 
hotel Pollysia před
hotel Pollysia teď
palác kultury Energetik před

a nyní 
radnice 
škola umění 
škola umění dnes
kavárna nad přístavem 
pohled na město z místa, kde stojím 
a teď 
propagandistické obrázky





Celým dnem nás provázela rodilá Ukrajinka, a tak nás zajímal její názor na seriál Černobyl. Dostali jsme jasnou odpověď: "Líbilo se mi to, ale nezapomeňte na to, že to byla TV show. Bylo tam dost nepřesností, ale popravdě řečeno - celkově to bylo víc pravdivé než některé dokumenty."

restaurace

supermarket

supermarket

kavárna uvnitř
 znak SSSR na nejvyšší budově města 

Automaty na limonádu fungovaly tak, že jste si do skleničky natočili pití, vypili ho, umyli skleničku, a pak jste ji zase vrátili zpět. Jedna sklenka vládla všem!

přístav

přístav

za stromy můžete vidět kousek nemocnice


Nikouš hodnotí
O Pripjati se často mluví jako o městě duchů. Hodně cestopisů vykresluje zdejší atmosféru jako jednu velkou depku. Podle mě má na atmosféru největší vliv počasí a roční doba. Proto jsem fotky nijak neupravovala - chtěla jsem vám ukázat Pripjať tak, jak jsem ji viděla a vnímala já. Já si ji budu pamatovat jako tiché město, v němž teď plně vládne příroda, která v tuhle roční dobu hrála všemi barvami a kontrastovala s chátrajícími budovami, které připomínají dobu, kdy se tady žilo.

Čtvrtý reaktor 

V rámci tour jsme samozřejmě nevynechali ani čtvrtý reaktor, který 26. dubna 1986 v 1:23:45 ráno zničily dva výbuchy. Tyto výbuchy a následný 10 dní trvající požár grafitového moderátoru uvolnil do ovzduší cca 5 % celkového množství radioaktivního materiálu, který se šířil severní polokoulí. Byly kontaminovány rozsáhlé oblasti Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Podle údajů OSN bylo přesídleno 375 000 obyvatel. 


Budova reaktoru byla v roce 1986 obestavěna železobetonovým sarkofágem, který měl zamezit další kontaminaci okolního prostředí. V letech 2010–2019 byl postaven nový kryt, který obklopuje ten původní. 



Když jsme se zastavili u památníku, který je před sarkofágem, průvodkyně nám s úsměvem řekla, že sarkofág se fotit nesmí - že si můžeme vyfotit pouze památník. Pak ještě s větším smíchem dodala, že trik je samozřejmě v tom, že si s památníkem vyfotíme i sarkofág. Každý to tu ví! Něco jiného je focení budov vedle sarkofágu. To je přísně zakázáno.



Při objíždění čtvrtého reaktoru jsme viděli i nedostavěný pátý blok reaktoru a jeho chladící věž. Ty se dají také navštívit, ale jen v rámci soukromé nebo dvoudenní tour. 


Nikouš hodnotí
Čas v okolí čtvrtého reaktoru byl tak akorát. Před sarkofágem nám průvodkyně vyprávěla o havárii a ukazovala nám fotky. Mně tam šlo hlavou, že je skoro až k nevíře, že právě stojím v klidu na místě, kde se před relativně pár lety šířilo šílené množství radiace. Vážná chvilka netrvala moc dlouho, protože jsme u sarkofágu potkali pár pracovníků zóny, kteří se na nás šklebili úplně stejně, jako se my šklebíme na turisty před orlojem ("Ty vole, chlapi! Oni asi ještě nikdy neviděli reaktor!"). 



Červený les 

Od reaktoru jsme pokračovali k Červenému lesu. Ten dostal po výbuchu velkou dávku radiace, byl vykácen a dnes na jeho místě roste les nový. Člověk by se do něj šel nejradši projít, ale pípání dozimetru mu v tom velmi rychle zabrání. 



Nikouš hodnotí
Červený les je hotspot, kolem kterého se projíždí. Je to kus krásné přírody, po které se ale už nikdy nebude dát chodit, protože rozpad plutonia trvá něco pod 25 000 let. Když to posloucháte, vůbec se vám tomu nechce věřit, ale pak začne dozimetr řvát a vám dojde, že je to pravda. 



Most smrti 

Během tour jsme nevynechali ani tohle místo. Okolo Mostu smrti panují velké neshody. Někteří tvrdí, že tady těsně po výbuchu stáli lidé, dívali se na požár čtvrtého reaktoru a přitom dostávali obrovské dávky záření, na které později zemřeli. Jiní říkají, že z mostu požár lidé opravdu sledovali, ale že je odháněli policisté a radioaktivní mrak je minul o 500 metrů a zasáhl Červený les. My jsme přes most přejeli. Je to vlastně železniční nadjezd po cestě mezi čtvrtým reaktorem a Pripjatí. Naše průvodkyně byla toho názoru, že na mostě v noci nikdo nestál. Reaktor vybuchl v 1:23 ráno, a to většina obyvatel spala. Nikde jsem se nedopátrala relevantních informací, takže těžko říct, co je a není pravda...


Nikouš hodnotí
Tady vlastně není co hodnotit. Přes most se jen přejede, nikde se nezastavuje, takže jsem stihla rychlou fotku přes okno - to bylo vše.

Památník těm, kteří zachránili svět 

Naší poslední zastávkou byl nejznámější černobylský památník - věnovaný všem, kteří se podíleli na likvidaci havárie. Vlevo jsou znázorněni hasiči, vpravo pracovníci elektrárny a lékař, který běží na pomoc zraněnému. Za památníkem je fungující hasičárna, v níž slouží hasiči, kteří několikrát do roka hasí požáry v černobylské oblasti. 

Monument to Those Who Safe the World


Bývalá policejní stanice 

Poslední zastávka byla u bývalé policejní stanice, která je dnes památníkem. Pak už nás čekala jen dozimetrická kontrola a odjez zpátky do Kyjeva. 



Nikouš hodnotí
Památníky jsou kousek od sebe - byla to naše poslední zastávka. Už jsme byli všichni trochu utahaní, tak jsme se tady moc nezdržovali. Udělali jsme jen pár fotek. Potom jsme už vyrazili k dozimetrické kontrole před opuštěním zóny.  


(zdroj: chernobywel)

Nikouš hodnotí

Jsem ráda, že jsem Černobyl viděla ve chvíli, kdy v celé zóně bylo tak málo lidí, že jsme se celý den nepotkali se žádnou jinou skupinou. Díky tomu jsem mohla v klidu nasát atmosféru v zakázané zóně. Asi vás překvapím, ale já Černobyl nepovažuju za ponuré místo. Právě naopak. Celou zónu bych popsala jako krásný národní park, ve kterém místa pamatující jadernou havárii splynula s přírodou a dnes slouží jako výstraha i vzpomínka.

Osobně si myslím, že Černobyl není pro každého. Spousta lidí je ovlivněna seriálem a bude od černobylské zóny očekávat stejné emoční zabarvení, které se prolínalo celou TV minisérií. Mně se seriál moc líbil, ale pokud nejste s černobylskou oblasti osobně spjatí, tak si myslím, že tohle místo ve vás vyvolá silně negativní emoce jen těžko. 


rady, tipy, triky 

  • Zájezdy pořádá spousta agentur. Program a ceny jsou srovnatelné. Na výběr jsou jednodenní, několikadenní i soukromé tour. Pro inspiraci: Chernobyl tour nebo Tour v češtině
  • Já jsem jela sama, proto jsem si vzala tour v angličtině od společností Chernobylwel. Ta při dostatečném počtu účastníků zajistí tour v CZ/SK (nejnovější info, tour v CZ/SK až na jaře).
  • Do zóny můžete od 18 let, musíte mít dlouhé oblečení - kalhoty, vysoké ponožky a triko s dlouhým rukávem. Počítejte s tím, že se tour jede za každého počasí.
  • V zóně se nesmí na nic sahat a nesmí se nic pokládat na zem. 
  • Na dozimetrické kontrole jsme byli 3x a před odjezdem se dozimetrem kontroloval i minivan.
  • Dávka radiace, kterou dostanete po celém dni v Černobylu, se rovná hodinovému letu.  
  • Od letošního roku můžete vyrazit do zóny i na cyklotour. 
  • Pokud chcete spíše vidět budovy než přírodu, jeďte v období podzim/zima. Pokud nechcete mrznout, vyrazte v období jaro/léto.


Komentáře