(NE)fejeton s názvem Dva ptáci letí na dovolenou aneb Jak v páru najít společnej bod G, když jeden je hot a druhej čehý  



Dovolená je část roku, kdy kolem vás běhaj barevný jednorožci, z nebe padaj konfety a z mráčků prší jenom láska. Nebo je to Mordor a vy se modlíte, aby po výbuchu Hory osudu už konečně přilítli orli a odnesli vás domů. No a hádejte, jak to asi dopadne u dvojice, která spolu cestovatelsky nesouzní, má naprosto odlišný představy o tom, jak trávit dovolenou, a navíc má každej úplně jinej biorytmus. Může tohle vůbec fungovat? 



Výběr dovolený aneb Model Elisabeth Kübler-Ross v praxi 

Proces, kterej naprosto přesně vystihuje výběr naší dovolený, popsala americká psycholožka Elisabeth Kübler-Ross v modelu, kterej se jmenuje Proces vyrovnání se s umíráním. 

1. Negace
Nikouši, teď (= nikdy) se o tom bavit nebudem!  

2. Agrese
Hele, a fakt je nutný pořád někam jezdit? Vždyť mně zbejvá jen 40 dní dovolený!

3. Smlouvání
Tyhle památky tam stojej tisíc let, ty nám přece nikam neutečou. Tam můžem jet kdykoliv (= nikdy)!  

4. Deprese
Parťák neví, která ze dvou nabízenejch variant je ta lepší. Chci se jít zabít...

5. Smíření
Po bolestivejch čtrnácti dnech pročítání všech možnejch recenzí se parťák konečně rozhodnul, která z variant se mu líbí víc. Jenže letenky a ubytování už jsou fuč, takže jedeme tohle kolečko znova.



Dohoda spolucestujících aneb Jak si (ne)užít dovolenou

Asi jste si všimli, že naše představy o odpočinku se moc neprotínaj. Proto jsme si stanovili dohodu spolucestujících, která je fér a která zajišťuje, že si dovolenou oba (ne)užijeme stejně.     



Pravidlo č. 1: Společná aklimatizace na klimatizace

Po příjezdu na místo našeho věčnýho odpočinku začíná proces aklimatizace na klimatizace. Ten probíhá tak, že já jsem vybalená za dvě minuty a chci se jít najíst, pač když se cítím ohrožená hypoglykemií, stává se ze mě nasejřená Cersei, a to nechcete zažít!



Jenže v době aklimatizace můžeme vyrazit na jídlo až ve chvíli, kdy parťák přestaví nábytek, odmontuje a přemístí klimatizaci, zjistí, kde je silnej signál wifiny, rozhodne se, jestli budeme spát v posteli jako doma nebo jestli si vyměníme strany, vybalí, napíše širokýmu příbuzenstvu, že jsme přežili let, a hlavně najde nejvhodnější objekt na první dovolenkovou fotku. 



Úspěch celý týhle aklimatizační akce spočívá taky v dobrý první snídaňce a v nasbírání dostatečnýho počtu lajků u první dovolenkový fotky. Když se to podaří, může začít harmonická část dovolený. Když to ale neklapne, průběh aklimatizace je silně narušenej a výsledná nepohoda se může protáhnout i na několik dní. A to taky nechcete! 

Pravidlo č. 2: Jíme a trpíme společně  

Jelikož spolu doma téměř nikdy nesnídáme, řekli jsme si, že v rámci utužování vztahu budeme na 
dovolený jíst zásadně spolu. K týhle dohodě jsme asi museli dospět v počáteční fázi zamilovanosti, pač jinak si tenhle totální blackout nedokážu racionálně vysvětlit.   



Ranní utrpení skřivana  

7:00 Jsem vyspaná a mám hlad! Vyplížím se na terasu. Cítím kafe a vafle. Jdu zkontrolovat sovu. Ta chrápe jak zabitá.  

7:30 Udržuju se v klidu a sluním se. Všude okolo se to začíná hemžit sladěnejma párama, který jdou na snídani. Jak já tyhle šťastlivce nenávidím! Nejenom že už snídaj, ale hlavně toho za den stihnou podstatně víc. No nic, jdu cvičit...  

9:00 Jsem na pokraji smrti hladem. Potřebuju se okamžitě najíst. Proboha, proč jsem si musela najít chlapa, kterej by prospal půlku dne! Jdu k sově a začínám proces lehkýho buzení.   

9:10 Sova znechuceně otvírá oči, dožaduje si pravidelnýho škrábání na zádech a při tom kontroluje mobil a všechny sociální sítě.   

9:30 Po několika urgencích konečně odcházíme na snídani.   
 


Ranní utrpení sovy   

7:15-9:00 Spím!   

9:05 Slyším, jak si skřivan mumlá, že brzo zhyne hladem a proč si zrovna on musel najít sovu, která prochrápe půlku dne.   

9:10 Skřivan přilítl do postele. Hladí mě, ale já vím, že to je pasivně-agresivní styl buzení a že by mě nejradši skopl z postele. Nechám ho pěkně vycukat.   

9:30 Skřivan ostentativně stojí u dveří a buzeruje mě, že už je opravdu čas jít na snídani.

9:40 Snídaňka! Hurá! Konečně žádná ovesná kaše, ale pořádný jídlo! Skřivan se cpe a pomalu se dostává do cukrovýho rauše. Já v klidu popíjím třetí double espresso a udržuju od skřivana bezpečnou vzdálenost. 



Pravidlo č. 3: Ve zdraví i v nemoci jsem ti vždy k pomoci aneb Sen každé zdravotní sestry

Každou dovolenou provázej různý choroby a bolístky. Proto jsme se dohodli, že se o sebe vždycky s láskou postaráme. Nejen že tím vzájemně posílíme náš vztah, ale taky tomu druhýmu ukážeme, že nejsme povrchní a záleží nám mnohem víc na jeho zdraví než na vlastním opálení.  



Rýma
Nejsmrtelnější onemocnění, který lze na dovolený chytnout! Pozor, nejhorší druh rýmy je z klimatizace! Proto doporučuju vozit si s sebou sadu nářadí, aby bylo možný klimatizaci odšroubovat a přemístit na místo, který je více vyhovující. Následně do dutiny nosní aplikujeme rodinný balení Otrivinu. 



Úpal nebo úžeh 
Tady stačí postiženýho chladit zvenku i zevnitř, bejt psychickou oporou a jakmile pacient usne, vyblejsknout ho do rodinnýho albíčka a fotku poslat všem kamarádům a rodině. 



Zánět středního ucha
Tohle je zapeklitá choroba, která vyžaduje víc času na rekonvalescenci. Striktně se držíme pravidla “ticho léčí”. Pacienta necháváme odpočívat v pokoji a vyrážíme na pláž pilovat svý opálení. 



Zažívací obtíže
Pamatujte si: Když jsou ty exotický jídla cítit, tak je prostě NEJÍME! Jako první pomoc případně poslouží studená cola po doušcích. Dále zásadně nepoužíváme věty typu “Já jsem ti říkala, že to nemáš jíst!” a už vůbec se nesmějeme zvukovým fenoménům ozývajícím se z koupelny. 



Úrazy
Na ty jsem expert hlavně já. Kromě vymknutejch kotníků je mým nejčastějším úrazem kousnutí rybou. Dle mýho vědeckýho bádání stojí za tímhle jevem barevnej lak na nehty. Ryby si mě pak totiž pletou s korálem, ohryzávaj mi okrajový části těla a všude mě pronásledujou! No a jak vypadá první pomoc u napadení rybou? Neřechtáme se postiženýmu jak blázni a už vůbec neřveme na celou pláž “Nikouši, tyhle ryby přece žerou jenom mořskej odpad!“ Význam týhle věty si přeberte sami.  

Pravidlo č. 4: Vejletujeme společně  

Občas se parťák nechá strhnout mým průzkumnickým duchem a vyrazí se mnou na vejlet. Jenže má to háček. Vzhledem k jeho biorytmu a nezbytný ranní rutině se na cestu vydáváme přibližně v poledne se slovy "Nikouši, když to nestihneme, tak se nic neděje. Já to stejně asi nepotřebuju vidět..." Po týhle větě společně vyrážíme "v dobrý náladě" na cestu. Pozdní odjezd a velká vzdálenost se rovná situaci, kdy se vstup do památek pomalu zavírá, zatímco my se do nich tajně vkrádáme bočním vchodem s čelovkou na hlavě.  



Pravidlo č. 5: Neděláme všechno společně  

Tohle pravidlo slouží k zachování psychickýho zdraví a jako prevence před fyzickým útokem. 



Ve dnech odpočinku (= ve dnech bez vejletů) si necháváme volnou ruku. To znamená, že já se hned po snídani odporoučím se severskou detektivkou na pláž, zatímco můj parťák může v klidu číst zprávy a kontrolovat úspěch svých postů. 



V poledne se parťák vydává s drinkem v ruce vstříc mně a slunečnímu svitu. Zatímco já si čtu, parťák mně referuje, co je novýho, hodnotí stav osazenstva pláže a navrch někdy přidává i poznámku, že je škoda, že se nahoře bez opalujou jen ženy, který by to dělat neměly, zatímco ty, který by to dělat měly, to zase nedělaj.  



Po glosátorským okýnku si oba užíváme volnou zábavu, kterou občas prokládáme společným šmírováním jiných párů. Většinou pozorujeme, jak muž nosí ve vlnách svou ženu. U nás je to ale přesně naopak. Parťák se na mě ve vlnách vrhne, obtočí mi nohy kolem pasu a řve "Dneska jsem máma já!"



Slovo závěrem. Tuhle dohodu jsme pilovali několik let a pořád ji aktualizujeme. Díky těmhle bodům G si dokážeme dovolenou užít a nezabít se u toho.



Komentáře