Jak jsem šla po Azurový stezce

Azurová stezka (Blue path) je 12 km dlouhej úsek, který spojuje všechny vesnice v Cinque Terre a nabízí překrásný výhledy na národní park. Původní plán byl, že si projdu jen kousek stezky, ale pak jsem si řekla, že se přece nebudu pořád někam honit a spíš si užiju vesničky. 

Ve Vernazze jsem ale potkala pár turistů, kteří mi tu stezku tak vychválili, že jsem prostě neodolala a vyrazila jsem taky. Zásobená vodou a tyčinkou Snickers jsem prošla check-pointem, kde jsem si s milou dámou v budce řekly "Ciao" a já pokračovala dál. Myslím si, že hodinu před polednem byl ten nejlepší čas na túru!

Vzdálenost, která mě dělila od Corniglie, byla 3,2 km. První část cesty jsem šla jen do kopce, ale to mi nevadilo, protože ty výhledy dopředu, dozadu i na bok byly fakt nádherný. Stezka se různě klikatila, chvíli jsem šla po hladkých kamenech, kde to bylo o hubu, a chvíli zase po krásný rovince. 

Cestou jsem se míjela se skupinkama italskejch i mezinárodních turistů. Vždycky jsme se s úsměvem pozdravili, ale neušlo mi, že jsou všichni splavený jak prasata. Netrvalo to dlouho a i já jsem se začala potit. Někde v půlce třetího kopce mi došlo, že jsme si dneska neměla brát ty světlý kraťasy z Lidlu. Jsou sice hezký a pohodlný, ale blbě schnou, takže mi na nich bude půl dne svítit mokrej obtisk půlek. No nic... S mokrým zadkem jsem se po třičtvrtě hodině dostala do civilizace a blahořečila si, jakej jsem pašák! Každej mi tvrdil, že tu cestu šel hodinu a půl. Žabaři! Plná pýchy jsem prošla malým tunelem, ve kterým mě zpražila cedule: “Vítejte v Prevo, jste v půlce cesty do Corniglie.” OK, jakobych nic neřekla...

Prevo je nejvyšší bod Azurový stezky a já tam nepokrytě záviděla jedné paní terasu, odkud byl opravdu nechutnej výhled! 

Cestou dál jsem v rozlehlejch olivovejch hájích hluboce přemejšlela nad svejma špatnejma vlastnostma, který se v Prevu projevily, až jsem si skoro nevšimla, že jsem došla do svý cílový destinace - Corniglie. Volejte sláva a pět dní se radujte! Tak jsem to zvládla a nakonec mi to netrvalo ani tak dlouho. 

Suma sumárum - všichni, se kterejma jsem mluvila, měli pravdu. Opravdu to jdete nejmíň hodinu a půl (v čase jsou započítány i kochací a odpočívací pauzy), stezka je opravdu krásná a opravdu stojí za každou slzu a kapku potu, kterou na ní uroníte. Jen si vezměte funkční oblečení a dobrý boty.