(NE)fejeton s názvem Jak jsem šla po Azurový stezce



Azurová neboli Modrá stezka (blue path) je 12 km dlouhej úsek, který spojuje všechny vesnice v Cinque Terre a nabízí překrásný výhledy na národní park. 



Já jsem původně na stezku nechtěla, ale pak jsem ve Vernazze potkala pár turistů, kteří mi tu cestu tak vychválili, že jsem prostě neodolala a vyrazila jsem taky. 



Zásobená vodou a tyčinkou Snickers jsem prošla check-pointem. Stezka je placená, takže pokud nemáte Cinque Terre Card, zaplatíte pět euráčů. Já ale kartu měla, takže jsme si s milou dámou řekly Ciao a pokračovala jsem dál. Myslím si, že hodinu před polednem byl ten nejlepší čas na túru.



Vzdálenost, která mě dělila od Corniglie, byla 3,2 km. První část cesty jsem šla jen do kopce, ale to mi nevadilo, protože ty výhledy dopředu, dozadu i na bok byly fakt nádherný. Stezka se různě klikatila, chvíli jsem šla po hladkých kamenech, kde to bylo o hubu, a chvíli zase po krásné rovince. 


Cestou jsem se míjela s různýma skupinama italských a mezinárodních turistů. Vždycky jsme se s úsměvem pozdravili, ale neušlo mi, že jsou všichni splavený jak prasata. Netrvalo to dlouho a i já jsem se těmto výletníkům začala výrazně podobat. Někde v půlce třetího kopce mi došlo, že jsem si neměla brát ty světlý kraťasy z Lidlu. Jsou sice hezký a pohodlný, jenže mi na nich pak značnou část cesty svítil mokrý obtisk mých vzhledných půlek. 

No nic... S mokrým zadkem jsem se po třičtvrtě hodině dostala do civilizace a blahořečila jsem se, že jsem fakt pašák. Každej mi tvrdil, že tu cestu šel hodinu a půl. Žabaři! Plná pýchy jsem prošla malým tunelem, ve kterém mě zpražila cedulka s nápisem “Vítejte v Prevo, jste v půlce cesty do Corniglie.” OK, beru všechno zpět. 



Prevo je nejvyšší bod Azurové stezky a já tam nepokrytě záviděla jedné paní terasu, odkud byl opravdu nechutný výhled! 


Cestou dál jsem v rozlehlých olivových hájích hluboce přemýšlela nad svými špatnými vlastnostmi, které se v Prevu naplno projevily. Přemýšlela jsem nad nimi tak usilovně, až jsem si skoro nevšimla, že jsem došla do své cílové destinace - Corniglie. Volejme sláva a pět dní se radujme!





Suma summárum - všichni měli pravdu. Opravdu to jdete nejmíň hodinu a půl (v čase jsou započítány i kochací a odpočívací pauzy), stezka je opravdu krásná a opravdu stojí za každou slzu a kapku potu, kterou tam uroníte. Jen si vezměte funkční oblečení a dobrý boty.

Komentáře