(NE)cestopis z Cinque Terre aneb Jak jsem vyměnila výlet na Kokořín za pořádnou italskou pecku



Do Toskánska jsem měla koupený letenky několikrát, ale vždycky mi do toho vlezlo něco nepodstatnýho - třeba vir, jehož jméno nesmíme vyslovit, nebo zavřený hranice atd. Proto když se situace v zemi za zrcadlem uklidnila, tak jsem popadla příležitost za pačesy a vyrazila. Vejlet měl několik zastávek, ale tentokrát vás vezmu do italskýho národního parku Cinque Terre. 



Nyní přichází část, kdy vás ohromím svejma znalostma a zážitkama. Takže všichni, kteří pasou po čistě praktických informacích bez keců okolo, nechť přepnou do sekce itineráře!

Začnu zásadní informací. Cinque Terre netvoří jen vesničky na skále. I když jsou bezesporu největším trhákem, v tomhle národním parku najdete kopce plný vinic, olivových hájů, členitý skalnatý pobřeží a samozřejmě Ligurský moře. Díky týhle kombinaci si můžete užít koupačku, opalovačku, poznávačku a degustačku (víno, italská kuchyně, mořské plody atd.). No a v neposlední řadě si můžete dát do těla na túře, protože park je prošpikovanej turistickýma stezkama. 



Já se do Cinque Terre dostala vlakem z La Spezie a svou Tour de pobřeží jsem začala v nejvzdálenější vesničce - Monterosso al Mare.

Monterosso al Mare

Tahle vesnička je schovaná v zátoce a jako jediná má dlouhou písčitou pláž. Proto sem lidé jezdí spíše za koupačkou než poznávačkou.



K největším trhákům vesničky patří pláž, pevnost Torra Aurora a centrum městečka s kostelem. Nic z toho nemůžete minout, protože orientace ve vesničce je víc než jednoduchá.




Já to vzala nejdřív do kopce k pevnosti, odkud byl fakt senzační výhled. A to nejen na pobřeží, ale i na kopce plný vinic.




Z pevnosti jsem seběhla do centra, kde zrovna místní otvírali svoje krámky a připravovali se na turisty. Chvíli jsem se motala v uličkách a užívala si ten příjemnej klid bez lidí.




Monterosso je spíše koupací vesnička, která vás příjemně naladí svým klidem a přírodníma krásama. Proto si ji dejte buď ráno, anebo k večeru, protože odpoledne praská pláž i centrum ve švech. Já na koupačku neměla čas, a tak jsem sedla na vlak a pokračovala do další vesničky...

Vernazza

Vernazza je obecně považována za nejkrásnější vesničku v Cinque Terre a já jen dodám, že po vizuální stránce je fakt hodně koukatelná.



Jejím největším lákadlem je přístav s malou písčitou pláží, krásný náměstí se žlutým kostelíkem a dvě panoramatický vyhlídky.




Já jsem si Vernazzu dala dopoledne i pozdě odpoledne a byl v tom rozdíl, který vidíte i cítíte. Dopoledne byl přístav prázdnej, sem tam si někdo přišel smočit nohu. Na náměstí pár lidí popíjelo svoje espresso a pod obříma citrusovníkama si povídali domorodci. Tahle pohodová atmoška Vernazze moc slušela.





Odpoledne to ale už byl jinej kalibr! Všude spousta lidí a cvrkot. Chvíli po tom, co jsem došla k přístavu, se na skále někdo dost rozsekal, takže přijela kavalérie záchranek a hasičů.

Rozsekat se mimochodem můžete i na dvou panoramatických vyhlídkách. První vyhlídku najdete kousek od kamenný věže a dovede vás k ní šipka Blue path – Corniglia.



Druhou vyhlídku najdete na opačný straně vesničky s označením Blue path - Monterosso. V místě, kde pořídíte tu nej fotku, je na skále malá šikmá plocha, která je oplocená. Řekla bych, že je to proto, aby tam lidi nelezli a následně je nemuseli záchranný složky seškrabávat ze skály pod vyhlídkou. No ale co si budeme povídat - srdce a instáč lidem velí, že když na tomhle místě nebudou mít přirozenou fotku, jako by ve Vernazze ani nebyli.




Obě tyhle vyhlídky patří k Azurový stezce. Já jsem nakonec neodolala a úsek mezi Vernazzou a Corniglií jsem si prošla. Super vtipný fejeton o mé cestě si můžete přečíst zde.

Corniglia


Corniglia je nejméně navštěvovanou vesničkou v Cinque Terre. Je to proto, že jako jediná nemá přístav. Dostanete se k ní jedině po Azurový stezce nebo si z nádraží vyšlápnete 382 schodů na 105 metrů vysokou skálu. No a to se línýmu lidskýmu pokolení moc nechce, že jo.



Corniglia je takový malý orlí hnízdo usazený mezi vinice a olivový háje. Vesnička je opravdu malá, projdete ji zhruba za 10 minut.



Mezi nejhezčí místa patří náměstí s kostelíkem a terasa s panoramatickým výhledem.




Já jsem byla z Corniglie naprosto nadšená. Vesnička měla šmrnc a atmosféru a nebyla to žádná masovka. Moc turistů sem nezavítá, ale i přesto jsou tady služby na vysoký úrovni. A líbilo se mi, že se tady člověk necejtil jako chodící Visa nebo MasterCard.



Zajímavost za zákulisí: z Corniglie se kdysi dalo dostat na krásnou pláž Guvano, která sloužila zejména nudistům. K pláži se chodilo neosvětleným tunelem, takže návštěvníci museli mít baterku nebo čelovku. Dnes je ale tunel zavřenej. Na pláž se dalo sejít i z Azurový stezky. To je teď ale kvůli sesuvům půdy taky zakázáný. Takže je všem záhadou, kde se dneska nudisti opalujou.

Manarola

Manarola je nejvíc instáč friendly vesničkou a je to znát i na počtu návštěvníků. Pro nejhezčí výhledy na domky vlepené do skály si musíte dojít na protilehlý kopec. Vede k němu chodníček, kterej nemůžete minout.



I já šla na kopec. Přiznám se, že i když je pohled na zátoku a domky opravdu krásnej, tak mě Manarola moc neuchvátila.




Myslím si, že problém byl v tom, že to byla čistá masovka a já si v tom mumraji nedokázala Manarolu užít.




Zajímavost: V Manarole najdete jednu z nejvyhlášenějších restaurací v celým Cinque Terre – Nesunn Dorma. Restaurace leží na protilehlým kopci a máte z ní výhled na Manarolu. Slyšela jsem, že tam opravdu výborně vaří. Vtip je ale v tom, že v týhle restauraci neberou rezervace, takže fronty na usazení jsou fakt šílený.

Riomaggiore

Riomaggiore aneb To nejlepší na konec. Většina lidí vesničku navštíví hned ráno, takže odpoledne už tam skoro nikdo nebyl.



Já jsem klasicky začala svou návštěvu na kopci nad přístavem. Sedla jsem si pod obrovský olivovník a zírala na moře a barevný domky. Domorodci trávili siestu na balkónech a spousta z nich si zpívala. V tu chvíli mě zachvátil takový divný pocit. Myslím si, že to bylo štěstí!




Asi po hodině jsem pocítila narušení síly. Přicházel totiž zcela jiný pocit, kterýmu se říká hlad. Abych si teda zachovala trochu toho štěstí a zároveň uspokojila žaludek, slezla jsem do přístavu.




Oj, to byla krása! K obhlídce přístavu jsem si chtěla dopřát pořádný gelato. No a tady přichází historka, jak Nikouš kupoval zmrzlinu a ztratil telefon.

Co vám budu povídat... Při vybírání zmrzky to bylo samý haha hihi pihy se zmrzlinářem. Platba šla jen cash, takže jsem musela odložit mobil, lahev s vodou i batoh a najít peněženku. Po zaplacení a posbírání všech svých věcí jsem si kecla na kámen a vychutnávala si pravej italskej esprit. Zhruba po půl hodině jsem si chtěla tu krásu i vyfotit, takže jsem začala lovit telefon, ale po chvíli jsem s hrůzou zjistila, že telefon v batohu není! Hmm, super! Takže štěstí fuč, telefon fuč a jediný, co mi zůstalo, byl hlad. V takových situacích je zapotřebí zachovat paniku. Proto jsem popadla batoh a letěla do zmrzlinárny. Vpadla jsem tam jak velká voda s roušku na půl huby, ale můj italskej hrdina mě poznal. S úsměvem mi sdělil, že jsem si tam nechala telefon, tak mi ho schoval. Uff. Dopadlo to dobře a mně se zase potvrdilo, že slušní lidé ještě existují. Takže díky, můj italský hrdino! Příště si u tebe tu zmrzku koupím zas.

Zbytek návštěvy v Riomaggiore proběhl už v klidu a já tuhle vesničku prohlašuju za svoji jednoznačnou srdcovkou v Cinque Terre! 



rady, tipy, triky

  • Většina lidí navštíví vesničky v tomhle pořadí: Riomaggiore - Manarola - Corniglia - Vernazza - Monterosso al Mare. Můj tip: dopoledne začněte vzdálenějšími vesničkami, a pak postupujte dopředu. Vyhnete se davům a užijete si klid.
  • Na netu se často dočtete, že není možné projet Cinque Terre za den. To podle mě není pravda. Pokud vyrazíte ráno a ne až po obědě, můžete na pohodu navštívit všech pět vesniček. Já jsem za den stihla všechny, Vernazzu dokonce dvakrát a taky jednu část Azurové stezky, a to nejsem žádný atlet Brčko. Prostě na klasickou první kukačku vám den bohatě stačí.
  • V Itálii se striktně dodržují hygienická pravidla. Všude se všechno dezinfikovalo, lidi se k sobě chovali ohleduplně, ale nikde nepanovala žádná hysterie nebo panika.
  • Cinque Terre je pecka. Příště si udělám základnu v La Spezii, projdu si další části Azurové stezky a dám si vesničky večer, protože to bude mít zase úplně jiný rozměr.
  • Další čistě praktické informace najdete zde

Komentáře