(NE)cestopis z Jordánska (část druhá - Petra)  



Já mám Blízkej východ fakt ráda. Proto si nikdy nenechám ujít zajímavý letenky do týhle oblasti. No a když se objevila letenka do Ammánu, neváhala jsem ani vteřinu. Během dne jsem měla hrubej nástřel itineráře, ve kterým samozřejmě nemohl chybět jeden ze novodobejch divů světa- Petra! 


Petra - město, který mělo technický vymoženosti a luxusní vybavení

Petra byla nejznámější blízkovýchodní zastávkou pro karavany přicházejících z různejch směrů a místní z toho vytěžili maximum. Podle archeologickejch výzkumů měla nabatejská metropole luxusní vybavení a různý technický vymoženosti. 


S kámoškou jsme si udělaly základnu v městečku Wadi Musa. Od našeho bytnýho, kterej se dvacet let živil jako průvodce v Petře, jsme dostaly rady, jak si máme rozvrhnout oba dny tak, abychom si Petru užily a neušoupaly si nohy. 



Cesta k Pokladnici

Nevím proč, ale areál Petry jsem si představovala trochu jinak. Hned u vstupu svítil nápis I LOVE PETRA a na přilehlým náměstíčku to vypadalo spíš jako v Sapě. Sotva se naše nohy dotkly prašný cesty za turnikety, tak se na nás sesypali beduínští bratranci Indyho Jonese, kteří nám zarputile nabízeli projížďku na koni. Samozřejmě ZADARA! (Pamatujte si, že v Petře není nic ZADARA!)



Byla jsem ráda, že první úsek cesty nebyl ničím zajímavej, pač nám celou dobu dělali společnost beduíni na koních, kteří s náma neustále "diskutovali". Když se prašná cesta začala stáčet ke skalám a my jsme po tisící řekly NE, tak to kluci konečně vzdali a my jsme ocitly na začátku soutěsky Síq. No a tady se už to byl jinej level!


V soutěsce bylo absolutní ticho, který občas přerušil dusot kopyt, drnčení kol a řev beduínů, kteří na tomhle místě pořádali jordánskou verzi Velký pardubický. Takže všichni, kteří nechtěli zhynout pod kopytem koně nebo pod koly bryčky, rychle uskakovali tam, kam se zrovna dalo.


Cesta skrz soutěsku nás naprosto nadchla! Písečný útvary střídaly neuvěřitelně barevný skály a celou tu scenérii dokreslovala nádherná stínohra. Podél stezky jsme si pročítaly info tabule s popisky, co všechno dokázali Nabatejci, v tak nehostinný krajině, vymyslet a postavit. Byl to opravdu neuvěřitelně vzdělanej a vynalézavej národ!



Nabatejci sestavili hydraulickej systém, díky kterýmu dokázali zadržet vodu. Archeologové objevili podzemní vodohospodářskou síť, kterou tvořilo potrubí, šachta s podzemní cisternou a zásobárnou vody, kde se voda filtrovala. Díky tomu mohli obyvatelé Petry vypěstovat téměř cokoliv a taky si mohli dovolit vybudovat zahradu s veřejným bazénem, kterej měl 44 metrů. A to všechno uprostřed pouště!



Největší pecka nás ale čekala na konci soutěsky. V tomhle místě, který bylo široký jen na míru jednoho stojícího beduína, zpoza skal vykukoval první kousek Pokladnice. A to byl pohled u kterýho mi srdce poskočilo! A arytmií to určitě nebylo!


Pokladnice je opravdovej majstrštyk! Tesanej chrám neztratil nic ze svýho půvabu a je opravdu dost těžký se na něj vynadívat. My jsme měly štěstí a užily jsme si tohle místo jen s malou skupinkou dalších návštěvníků. A to samozřejmě dost přidalo na atmosféře.


Plácek před Pokladnicí není moc velkej. Takže je dost pravděpodobný, že se dostanete do mumraje tvořenýho z turistů, velbloudů, oslů a taky římskejch vojáků, kteří hlídaj vchod do Pokladnice- vstup je zakázán. Na celej ten gang dohlíží policie, takže se nemusíte bát o svoje bezpečí. Taky narazíte na místní, kteří vás budou lákat na výšlap do okolních skal. Beduíni moc dobře ví, že turista, kterej nemá fotku z místa nad Pokladnici, jako by v Petře vůbec nebyl! Takže pokud se necháte zlákat, usmlouvejte si cenu!



Pro většinu lidí skončil vejlet do Petry u Pokladnice. My jsme ale pokračovaly dál kolem římskýho amfiteátru. Okukovaly jsme královský hrobky vytesaný do skal a první den jsme zakončily na Kolonádní ulici, která je osázená římskejma památkama. 


Římská nadvláda znamenala pro Petru zkázu. Římani sice postavili kolonádu a divadlo, ale taky začali provozovat námořní spojení na východ. Díky tomu už přes Petru neproudily karavany s orientálním zbožím a Petra začala upadat až nakonec zůstala opuštěná.


Klášter Ad- Deir a dechberoucí vyhlídky 

Druhej den jsme se, na radu pana domácího, věnovaly výšlapům a vyhlídkám. První výšlap nás čekal ke klášteru Ad- Deir. 


Výšlap začíná na konci Kolonádní ulice a je celkem náročnej. Chce to dobrý boty, pač část stezky je tvořena hladkým kamením a klouže to. Cesta nahoru nám trvala, i s kochacíma pauzama, asi okolo hodiny. 



Námaha se nám vyplatila. Nejen že jsme spálily spoustu kalorií, ale taky jsme si mohly prohlídnout klášter Ad- Deir, kterej nebyl o nic míň působivější než Pokladnice a navíc se dal prohlídnout i zevnitř.



V okolí kláštera jsme pak vyrazily na dvě vyhlídky. První byla naproti kláštera a byl z ní nádhernej výhled nejen na stavbu samotnou, ale i do vnitrozemí.



K druhý vyhlídce jsme si trochu popošly a za odměnu jsme se pokochaly nádhernou přírodou a výhledem až do Izraele.



Našim posledním cílem byl výšlap nad Královský hrobky, odkud jsme se chtěly vydat k vyhlídce nad Pokladnici. Cestou k druhý vyhlídce si má spolucestující koupila svý nejdražší pivo v životě, následně čelila opovrhujícím pohledům arabskejch návštěvníků a celý to vyvrcholilo tím, že měla opici. Jak já se ji smála! Smích mě rychle přešel, když mě v půlce našeho stoupání pokousal osel. Evidentně jsme se s tím šedým zmetkem neshodli na délce škrábání. 



S lehkou fyzickou i psychickou újmou jsme nakonec dorazily na vyhlídku přímo nad Pokladnici. Tu bedlivě střežil beduín, kterej nám dal dostatečně najevo, že pokud se chceme podívat na Pokladnici z jeho stanu, což bylo shodou okolností taky jediný bezpečný místo, kam se dalo šlápnout a nezřítit se dolů, tak si buď něco koupíme, nebo mu dáme bakšiš. Nakonec jsme to nějak ukoulely a i my jsme majitelky "slavný fotky" z Petry. 




Nikouš hodnotí

Jordán je moje srdcovka a dvoudenní návštěvu Petry považuju za neopakovatelnej životní zážitek! Jsem moc ráda, že jsme do Petry vyrazily na dva dny a mimo sezónu. Měly jsme tak možnost si Petru v klidu projít a hlavně užít. Na většině míst jsme byly samy, což samozřejmě hodně přidalo na atmosféře. A jako bonus, kromě spousty spálenejch kalorií, jsme viděly Petru z jinýho, ale vždycky krásnýho úhlu. Za to vděčíme našemu bytnýmu, kterej nám skvěle poradil. Občas se stává, že mě místa o kterých sním, zklamou. To se naštěstí u Petry nestalo. Tohle nádherný místo se mi vrylo paměti. A nebylo to jen tím, že mě tam kousnul osel...  



rady. tipy, triky 

  • Mně by jeden den v Petře nestačil. Je to na vašem zvážení...
  • Nejlepší měsíce pro návštěvu budou všechny kromě léta. (Velký horko a moc turistů)
  • Nejlepší dny pro návštěvu jsou všechny kromě víkendu. (V pondělí byla Petra úplně prázdná)
  • Vemte si do Petry jídlo a pití. V areálu je všechno hrozně drahý. 
  • Připravte se na to, že za den toho našlapete opravdu hodně.
  • V zimních měsících je zkrácena návštěvní doba.
  • Noční návštěva Petry neprobíhá každej den a není součást vstupenky. My jsme jí nakonec nepodnikly, protože nám hodně místních i turistů řeklo, že cena neodpovídá zážitku.
  • Městečko Wadi Musa je výborně turisticky vybavený. Najdete v něm nespočet stánků a restaurací, kde si můžete dopřát za pár peněz opravdový hody. Restauraci si nechte doporučit od místních. Ti ví nejlíp, kde se dobře najíte.   
  • Oficiální webovky Petry
  • Itinerář a tip na ubytování

Komentáře