(NE)cestopis z Jordánska (část druhá - Petra)  



Jordán je moje srdcovka a dvoudenní návštěvu Petry považuju za neopakovatelnej životní zážitek. Pojďte se se mnou podívat na jeden z novodobých divů světa.

Den první

Základnu jsme si s parťačkou udělaly v městečku Wadi Musa. Od našeho bytnýho, kterej se dvacet let živil jako průvodce v Petře, jsme dostaly rady, jak si máme rozvrhnout oba dny tak, abychom si Petru užily a neušoupaly si nohy. Po vstřebání instrukcí jsme vyrazily za zážitky. 



Vstup do Petry byl rychlej. Načetly jsme QR kód, ukázaly pas a už jsme procházely turniketem do písečnýho království. Široká a pohodlná cesta nás vedla k soutěsce. 



Kousek od turniketů jsme narazily na beduínský bratrance Indiána Jonese, kteří nám nabízeli projížďku na koni a tvrdili, že je ZDARMA. Je to samozřejmě trik a spousta lidí na něj skočila.  Pamatujte si, že v Petře není nic zadarmo.  



Cesta údolím nás nadchla. Písečný útvary střídaly neuvěřitelně barevný skály a soutěsky. Na každým rohu jsme žasly nad tím, co všechno v tak nehostinný krajině dokázali Nabatejci vymyslet a postavit. Byl to opravdu neuvěřitelně vzdělanej a vynalézavej národ!





 V soutěskách bylo absolutní ticho, který občas přerušil dusot kopyt, drnčení kol a křik beduínů. Na tomhle místě se totiž pořádala jordánská verze Velký pardubický. Takže všichni, kteří nechtěli zhynout pod kopytem koně nebo pod koly bryčky, rychle uskakovali tam, kam se zrovna dalo. 



Jedno z nejkrásnějších míst v celý Petře. Soutěska široká na míru jednoho stojícího beduína a zpoza skal vykukující první kousek Pokladnice. Tohle byl pohled u kterýho mi srdce poskočilo! A arytmií to určitě nebylo...


Když jsme skoro po třech kilometrech přišly k Pokladnici, přivítala nás nejen překrásná stavba, ale i mumraj tvořenej z turistů, beduínů, velbloudů a oslů. Pokladnice totiž patří k nejvíc exponovaným místům v celý Petře. My jsme měly štěstí, protože první den byl u Pokladnice snesitelnej počet lidí a druhej den jsme tam byly úplně samy. 


Kromě turistů uvidíte před stavbou římský vojáky, kteří hlídaj vchod (vstup je zakázán). Taky narazíte na místní, kteří vás budou lákat na výšlap do okolních skal. Beduíni moc dobře ví, že nechcete z Petry odjet bez ikonický fotky s Pokladnicí. Takže pokud se necháte zlákat, usmlouvejte si cenu!



Pro většinu lidí skončila prohlídka Petry u Pokladnice, ale my jsme pokračovaly dál. Cesta nás vedla kolem římskýho amfiteátru, dále okolo královských hrobek tesaných ve skalách a první den jsme zakončily na Kolonádní ulici osázenou římskejma památkama. 




Den druhej


Druhej den jsme se, na radu pana domácího, věnovaly výšlapům a vyhlídkám. První výšlap nás čekal ke klášteru Ad- Deir. Nejdřív jsme prošly prázdnou Petrou až na konec Kolonádní ulice a odtud jsme začaly stoupat.


Výšlap ke klášteru byl celkem fyzicky náročnej a trval nám zhruba 45 minut. 



Námaha se vyplatila. Klášter nebyl o nic míň působivější než Pokladnice. Navíc byl vstup do kláštera povolen, takže jsme si ho mohly prohlídnout i zevnitř. 



V okolí kláštera jsou vyrazily na dvě vyhlídky. První byla kousek nad klášterem a byl z ní krásnej výhled do vnitrozemí a na klášter a jeho okolí. 



K druhý vyhlídce jsme si sice trochu popošly, ale stálo to za to. Z vyhlídky jsme měly možnost pozorovat nádherný přírodní scenérie, který se táhly až do Izraele. 



U kláštera a na přilehlejch vyhlídkách jsme strávily první půlku dne. Ve druhý půlce jsme se přesunuly ke královskejm hrobkám, kde jsme měly v plánu vyšplhat nahoru a vydat se k vyhlídkám nad Pokladnici. Výšlap to byl veselej. Po cestě od kláštera si má spolucestující koupila svý nejdražší pivo v životě, a pak ji měla jako z praku a mě na úpatí hory kousl osel.



S lehkou fyzickou i psychickou újmou jsme nakonec dorazily na vyhlídku přímo nad Pokladnicí. Tu střežil beduín, kterej nám dal dostatečně najevo, že pokud se chceme podívat na Pokladnici z jeho stanu, což je shodou okolností taky jediný bezpečný místo, kam lze šlápnout a nezřítit se dolů, tak si buď něco koupíme, nebo mu dáme bakšiš. 


Po vydíracím a fotícím okénku jsme se vydaly na cestu zpátky. Ještě něž jsme slezly z vrcholku královských hrobek, udělaly jsme si piknik pauzu a pozorovaly, jak nad Petrou pomalu začíná zapadat sluníčko. Výhled to byl opravdu nádhernej!


Nikouš hodnotí 

Jsem moc ráda, že jsme do Petry vyrazily na dva dny a mimo sezónu. Měly jsme tak možnost si Petru v klidu projít a hlavně užít. Na většině míst jsme byly samy, což samozřejmě hodně přidalo na atmosféře. A jako bonus, kromě spousty spálenejch kalorií, jsme viděly Petru z jinýho, ale vždycky krásnýho úhlu. Za to vděčíme našemu bytnýmu, kterej nám skvěle poradil. Občas se stává, že mě místa o kterých sním, zklamou. To se naštěstí u Petry nestalo. Tohle nádherný místo se mi vrylo paměti. A nebylo to jen tím, že mě tam kousnul osel...



rady. tipy, triky 

  • Mně by jeden den v Petře nestačil. Je to na vašem zvážení...
  • Nejlepší měsíce pro návštěvu budou všechny kromě léta. (Velký horko a moc turistů)
  • Nejlepší dny pro návštěvu jsou všechny kromě víkendu. (V pondělí byla Petra úplně prázdná)
  • Vemte si do Petry jídlo a pití. V areálu je všechno hrozně drahý. 
  • Připravte se na to, že za den toho našlapete opravdu hodně.
  • V zimních měsících je zkrácena návštěvní doba.
  • Noční návštěva Petry neprobíhá každej den a není součást vstupenky. My jsme jí nakonec nepodnikly, protože nám hodně místních i turistů řeklo, že cena neodpovídá zážitku.
  • Městečko Wadi Musa je výborně turisticky vybavený. Najdete v něm nespočet stánků a restaurací, kde si můžete dopřát za pár peněz opravdový hody. Restauraci si nechte doporučit od místních. Ti ví nejlíp, kde se dobře najíte.   
  • Oficiální webovky Petry
  • Itinerář a tip na ubytování zde

Komentáře