(NE)fejeton s názvem Whale watching aneb Jak můj parťák dělal návnadu na keporkaky


V rámci naší dovolený na ostrově Boa Vista jsme měli možnost vyrazit pozorovat keporkaky. Tahle příležitost je na Kapverdách jen 10 tejdnů v roce. A jelikož jsme oba fandové přírodovědnejch dokumentů, tak jsem od parťáka, který doma na gauči neustále říkal: "Vidět tak tyhle obry, to by byl zážitek na celej život", čekala mnohem větší nadšení a účast. Začala vášnivá debata, jestli jet nebo ne. Můj parťák mi ihned po návrhu začal předkládat argumenty:

Hele, ty velryby migrujou každý rok, ty nám přece neutečou. Tak to třeba zkusíme za rok, až se vrátíme. (Přeloženo do lidský řečí: béé, já na žádný velryby jet nechci!)

Milá zlatá, tohle je divoká příroda, ne dokument, takže kdo ví, jestli vůbec něco uvidíme.

I přes tyhle přesvědčivý fakta jsem byla rozhodnutá jet. Budu se plavit na jachtě a hledat velryby jako David Attenborough. A pač jsem nebyla zdaleka sama, kdo to chtěl prubnout, tak můj parťák nakonec podlehl sociálnímu nátlaku a přidal se k naší skupince dobrodruhů.

Z přístavu nás motorový člun dopravil k menší jachtě asi pro dvacet lidí. Na palubě nás přivítala mořská bioložka se slovy: "Pokud někomu bejvá špatně, vemte si hned místní Kinedryl. Po tabletce sáhli, kromě pár lidí, všichni. No, a protože já nejsem žádná blběna, tak jsem se rozhodla uplatnit první pravidlo pro přežití, který zní: "Pokud si celá parta bere jeden lék, měl by se jeden obětovat a nevzít si ho, protože když pak bude všem blbě a zahynou, tak by měl zůstat minimálně jeden, kdo o tý tragédii bude vyprávět."

Tabletky rozdány, úvodní instruktáž proběhla, vyrážíme. Na palubě jsou s námi tři mořští biologové. Můj parťák se usazuje na spodní palubě hned vedle pana kapitána a já si zalezla nahoru k biologům. Musím říct, že to celkem dost houpe, všichni čumíme do vln a hledáme náznaky přítomnosti velryb. Asi po půl hodině vidím parťáka, jak se začíná ošívat a třepe rukou. Přesně vím, co to znamená, ale já teď hledám velryby!


Za chvíli ke mně větrem doletí věta: "Pane, je vám dobře?" To se ta milá dáma, která sedí hned za mým parťákem očividně bojí o jeho zdraví, protože vidí jeho neobvyklý pohyby. Parťák konstatuje, že ho brní ruka a za chvíli hodí přes palubu strašnou šavli. Všichni na spodní palubě spustí paniku a běží k parťákovi. Ten zvrací přes palubu, do toho mu majitelka lodi německy nadává, že má zvracet do kyblíku, a ne na palubu a pak přijde ta smrtelná věta: "Pane, vy jste tady sám?" Parťák z posledních sil kroutí hlavou a zesláblou rukou ukazuje nahoru na mě. Je to tady, čau velryby, teď musím pod tíhou společenskýho tlaku slízt dolů a jít se o něj postarat. Když jsem slezla z paluby, všichni přítomní se na mě dívali opovrhujícím pohledem, který říkal: "Co je to za ženskou, která nechá svýho muže zvracet přes palubu a ani to s ní nehne?" Co vám na to mám říct. Jako zdravotní sestra jsem viděla zvracet desítky a desítky lidí, ale velrybu jsem ještě neviděla žádnou! Navíc je jasný, že když máte mořskou nemoc, tak to holt musíte všechno vyhodit a pak vám bude líp, takže hlavně zachovejme paniku.

Z batohu jsem vytáhla vlhčený ubrousky a odnesla je svýmu mořskýmu vlkovi. Ten zcela odevzdaně seděl na konci paluby s kyblíkem pod bradou a naprosto vyhaslýma očima upřeně sledoval pevný bod na obzoru. Snažila jsem se mu vyjádřit podporu tím, že jsem ho lehce pohladila po zádech, natož na mě začal skrze zuby syčet: "Nešahej na mě! Já chci jet hned domů!"

Přátelé, bylo mi jasný, že pokud ti kytovci okamžitě nepřiplavou, tak budu do konce svýho života poslouchat, jak utratil 65 euráčů za to, že tři hodiny úporně zvracel uprostřed Atlantiku a že to je JEN a JEN moje vina, protože on ty velryby vlastně vidět nechtěl!

Začalo mi bejt úzko. Navíc na lodi razantně přibylo lidí, kteří seděli u kyblíků a modlili se za rychlý návrat na pevninu. No, a pak se to stalo! Gejzíry, ploutve. Jsou tady! Velryby připluly jen na pár metrů od lodi. Asi proto, aby se podívaly, kdo to tam tak urputně bleje! Biologové byli překvapení a řvali nadšením, že se velryby pohybujou tak blízko lodi. To se prej moc často nestává. Velryby proplouvaly pod jachtou, vedle jachty, byla to nádhera. V tu chvíli ustalo vylučování žaludečních šťáv účastníků zájezdu a u všech se projevila úleva a nadšení, že tyhle ztráty přece jen k něčemu byly!

Myslím, že vidět tyhle obry na živo, stálo za každý éčko a každou tělní tekutinu, která byla ten den vypuštěna!

Byl to tak silnej zážitek, že na něj oba dodnes vzpomínáme. Sice každý v jiným kontextu, ale síla toho zážitku je nezapomenutelná.

Komentáře

  1. Krásně napsané... 🙂 Já si prášek taky nevzal a taky jako jeden z mála nezvracel... 🙂 Ale vidět ty obry ... to byl zážitek!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat