(NE)fejeton Whale watching aneb Jak můj parťák dělal návnadu na keporkaky


Partnerská dovolená není vždycky jen sluníčková, to všichni víme. Ta naše začala na Kapverdách celkem úspěšně. Hotel byl krásnej, první snídaňka byla taky cajk, parťák vypadal spokojeně, tak co víc si přát?! Pak ale přišla zásadní informace! My se totiž s pobytem trefili do období, kdy jsou okolo ostrova Boa Vista k vidění keporkaci. No, a tady se to zvrhlo... 

Příležitost vyrazit za velrybama ve mně vzbudila obrovský nadšení! Lítala jsem po pokoji a řvala: "Budu hledat velryby jako David Attenborough!V tu chvíli mě začal parťák brzdit a předkládat argumenty: "Hele, Nikouši, tohle je divoká příroda, ne dokument, takže kdo ví, jestli vůbec něco uvidíme! Navíc ty velryby migrujou přes Kapverdy každej rok, takže nám neutečou a můžeme to třeba zkusit příští rok." (Přeloženo do lidský řečí: Já na žádný velryby jet nechci!)

O tři dny (a dvě hádky) později jsme s parťákem vyrazili do přístavu, kde nás přivítali mořští biologové. Velitelka zájezdu nás upozornila na mořskou nemoc a nabídla všem místní Kinedryl. Já si ho nevzala, pač ctím první pravidlo pro přežití: "Pokud si všichni berou jeden lék, ty si ho neber, pač až všichni zhynou, ty zůstaneš a můžeš pak o tý tragédii vyprávět!" 

Po úvodní instruktáži se parťák usadil vedle kapitána a já si zalezla na horní palubu k biologům. Všichni jsme upřeli zrak do vln a hledali sebemenší náznak přítomnosti velryb. 

Asi po půl hodině jsem si všimla, že se parťák začal ošívat a třepat rukou. Věděla jsem co přijde! Během chvilky ke mně větrem dolítla věta: "Pane, je vám dobře?" To se ta milá dáma, která seděla za mým parťákem, očividně bála o jeho zdraví, pač viděla jeho neobvyklý pohyby. Parťák se otočil k té milé paní, oznámil jí, že ho brní ruka a hned na to jí poblil. 

Na spodní palubě propukla panika. Účastníci expedice běželi k parťákovi, kterej blil přes palubu, do toho začala německá majitelka lodi řvát na parťáka, ať zvrací do kyblíku, a ne na palubu! No, a pak přišla smrtící věta: "Pane, vy jste tady sám?" Parťák se z posledních sil napřímil, zakroutil hlavou a zesláblou rukou ukázal na mě! (Je to tady! Vejlet skončil! Čau velryby! Loučím se a jdu se starat o parťáka!)

Nedalo se nic dělat. Sešla jsem na dolní palubu, kde jsem čelila opovrhujícím pohledům, který říkaly: "Co je to za ženskou?! Ona nechá svýho muže zvracet přes palubu a ani to s ní nehne?!" 

Přemýšlela jsem, jestli mám na svou obhajobu říct: "Přátelé, když vás postihne mořská nemoc, jako tady pana Jarmila, tak to holt musíte všechno vyhodit, a pak už bude dobře. Vím to, pač jsem zdravotní sestra a během svý praxe jsem viděla zvracet desítky a desítky lidí, ale velrybu jsem neviděla zatím žádnou, proto zachovejme paniku a pojďme hledat ty kytovce!" 

Nakonec jsem radši všechno nechala bez komentáře a odešla jsem za svým mořským vlkem. Ten zcela odevzdaně seděl na konci paluby s kyblíkem pod bradou a vyhaslýma očima upřeně sledoval pevnej bod na obzoru. Snažila jsem se mu vyjádřit podporu tím, že jsem ho lehce pohladila po zádech, načež na mě parťák začal skrze zuby syčet: "Nešahej na mě! Já chci jet hned teď domů!"

V tu chvíli mi došlo, že pokud ti kytovci okamžitě nepřiplavou, tak budu do konce svýho života poslouchat jeho výčitky, jak chudák utratil 65 euráčů za to, že čtyři hodiny úporně blil uprostřed Atlantiku a že to byla JEN a JEN moje vina, pač on ty velryby vidět nechtěl!

Nebudu lhát, bylo mi úzko. Navíc na lodi razantně přibylo lidí, kteří seděli u kyblíků a modlili se za brzskej návrat na pevninu. A pak se to stalo! Gejzíry, ploutve, velryby připluly jen na pár metrů od lodi! (Asi proto, aby se podívaly, kdo to tam tak urputně bleje!) Všichni jsme řvali nadšením! Velryby proplouvaly pod jachtou, vedle jachty, byla to nádhera! V tu chvíli přestalo vylučování žaludečních šťáv účastníků expedice a všem se ulevilo, že tyhle (žaludeční) ztráty přece jen k něčemu byly!

Myslím si, že vidět tyhle obry na živo, stálo za každý éčko a každou tělní tekutinu, která ten den byla prolita!




Komentáře

  1. Krásně napsané... 🙂 Já si prášek taky nevzal a taky jako jeden z mála nezvracel... 🙂 Ale vidět ty obry ... to byl zážitek!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat